Aby zavlažovací systém fungoval tak, jak má a splnil vaše očekávání, je potřeba se zaměřit na jeho správný návrh. Jestliže jste závlahový systém dosud nerealizovali a nemáte zkušenosti s jeho specifiky, nechte si poradit od odborníků. Jak tento proces probíhá a jaké vstupní informace jsou potřeba?
Připravte si plánek zahrady
Právě ten je zapotřebí jako první vstupní podklad. Ideální je, pokud máte zahradu zakreslenou například jakou součást stavebního projektu anebo si zákres připravíte na základě podkladů z katastru nemovitostí. Cílem je získat realistickou představu o rozměrech vaší zahrady a zavlažovaných plochách. Kromě plánku byste také měli mít jasno v tom, jaký zdroj vody budete používat pro závlahu. Plánujete automatický systém napojit na městskou vodu anebo si raději pořídíte nádrž na dešťovou vodu s čerpadlem pro závlahy a nebudete nezávislí na dodávkách zvenčí?
Rozmístění postřikovačů
Tento krok je pro správnou funkci zavlažovacího systému nejdůležitější. Především je potřeba zajistit, aby se plochy mezi sousedními postřikovači překrývaly. To znamená, že vzájemná vzdálenost postřikovačů od sebe nesmí být větší, než je dosah každého z nich. Díky tomu docílíte maximálně rovnoměrné závlahy. Při návrhu rozmístění postřikovačů je potřeba postupovat od vnějších částí a rohů pozemku k jeho středu. Od překážek, které se na pozemku mohou vyskytovat, by postřikovače měly být ve vzdálenosti nejméně poloviny jejich dostřiku.
Jaký typ postřikovačů je nejlepší?
To záleží na velikosti pozemku. Na malé plochy s jedním rozměrem do cca 6 m jsou vhodnější rozprašovací postřikovače. Větší plochy zase lépe obhospodaří postřikovače rotační, které jsou vhodné i na nerovný terén s mírným svahem. Rotační postřikovače jsou také vhodnější, jestliže máte na pozemku větší množství překážek v podobě rostlin, keřů či stromů, které nechcete prudkým proudem vody poškodit. Při návrhu zavlažovacího systému pro rozsáhlejší plochy je potřeba postřikovače rozvrhnout do sekcí, z nichž každá bude mít přibližně stejnou spotřebu vody. Každá sekce by měla mít vlastní uzávěr energie v podobě elektromagnetického ventilu. Celý systém zastřešuje řídicí jednotka, která podle nastaveného času spouští či vypíná jednotlivé ventily.